Vznik abeced
Lidstvo ušlo za 302.000 let neuvěřitelně dlouhou cestu. Abecedy a způsob sdělovat myšlenky zápisem je jeden z největších vynálezů lidstva, který se postupně vytvořil. Lze jimi šířit myšlenky v prostoru a čase.
Čínské znaky
Čínská vláda stála a stojí nyní před velkým problémem, kdy by ráda přešla na čínskou latinku pin-yin, to by nebyl zase takový problém, pokud by se čínština nedělila na několik čínských nářečí, jazyků a dialektů, které jsou si navzájem nesrozumitelné a pojítkem je právě zápis čínskými znaky. Spisovné čínštině rozumějí Číňané bez potíží, opačně z jejich jazyků je to však problém. Pin-yin měl usnadnit způsob zápisu, protože psaní znaky je velice složité, jejich množství je 53.000, se synonymy a nepoužívanými znaky je jich celkem dokonce 80.000 znaků. Dříve se psaly z vrchu dolů ve sloupcích zleva doprava. Čínské znaky se vyvinuly z obrázkového písma, kde každý znak opravdu vystihoval zjednodušenou podobu pojmu, který zapisoval, v současném písmu takových znaků zbyla jen hrstka. Čínské znaky (čínsky: 漢字, 汉字, pinyin: Hànzì, český přepis: Ȟan-c‘, japonsky: Kandži 漢字, korejsky: Hanča 한자) je písemná soustava, která je používána pro zápis čínských jazyků (čínštiny, kantonštiny aj.), částečně japonštiny, příležitostně korejštiny a v minulosti též vietnamštiny. Vietnamci přešli však bez problémů na latinku. Hànzì se píše zleva doprava stejně jako u evropské latinky a to tak, aby pisatel – většinový pravák, jednoduše nerozmazával to, co právě napsal. Pȟin-jin (Pchin-yin) slouží alespoň k zápisu výslovnosti u znaků v čínských slovnících.
Dvě japonské slabičné abecedy (to jest kana) hiragana a katakana měly jasný původ a inspiraci v čínských znacích. Tyto čínské symboly se objevovaly ve vykopávkách starých tisíce let na kamenech, kostech, ale třeba i na želvích krunýřích.
Protosinajská a fénická abeceda
Hlásková latinka inspirovala třeba hlaholici, cyrilici/ruskou azbuku, arménskou alfabetu, a byla inspirována řeckou alfabetou.
Řecká alfabeta:
Ι ι, Υ υ, Ε ε, Η η, Α α, Ο ο, Ω ω, Μ μ, Ν ν, Ρ ρ, Λ λ, Π π, Β β, Τ τ, Δ δ, Θ θ, Κ κ, Γ γ, Ζ ζ, Φ φ, Σ σ, Χ χ, Ψ ψ, Ξ ξ.
Latinka
I i, Í í, Y y, Ý ý, E e, É é, A a, Á á, O o, Ó ó, U u, Ú ú ů, M m, N n, Ň ň, Ṅ ṅ, R r, Ř ř, Ṙ ṙ, L l, Ĺ ĺ, Ľ ľ, Ŀ ŀ, J j, P p, B b, T t, D d, Ť ť, Ď ď, Ṫ ṫ, Ḋ ḋ, K k, G g, C c, Dz dz, Č č, Dž dž, Ċ ċ, Ġ ġ, F f, V v, W w, S s, Z z, Š š, Ž ž, Ṡ ṡ, Ż ż, Ch ch (Ȟ ȟ), Ḣ ḣ, H h, Ě ě, Ę ę, Ą ą, Q q, X x.
Ruská azbuka:
Ь ь, Ъ ъ, И и, Ы ы, Э э, А а, О о, У у, М м, Н н, Р р, Л л, Й й, П п, Б б, Т т, Д д, К к, Г г, Ц ц, Ч ч, Ф ф, В в, С с, З з, Ш ш, Ж ж, Х х, Е е, Я я, Ё ё, Ю ю, Щ щ.
Tyto hláskové abecedy lze považovat za nejdokonalejší, mohou vyjádřit konkrétní hlasku (samohlásku, souhlásku a jiné znaky). Latinka je nejpoužívanější abeceda na světě. Latinkou lze přepisovat na klávesnici i jiné abecedy, například počítačovým programem klavesnik.
Řecká abeceda byla inspirována fénickou alfabetou. Řekové na části svého území používali před touto abecedou Lineární písmo B, které bylo rozluštěno a identifikováno kterako raná starořečtina. Lineární písmo A není buďto psáno starořecky anebo se jedná o jiný jazyk, proto nebylo dosud plně rozluštěno.
Hlásková fénická abeceda vznikla z protosinajkého písma z doby bronzové, to existovalo současně se sumero-egyptskými hieroglyfy a mohly se i ovlivnit.
Tibetská abeceda vznikla na základě indických písem (hlavně bráhmí a gupta), které mají opět návaznost na fénickou abecedu. Protosinajskou abecedou jsou inspirovány i semitské abecedy (hebrejská, arabská apod.). Zde však píší zprava doleva, snad coby pozůstatek nějakého levorukého učence.
